Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jarní tábor Kralupy 2008

10. 3. 2008

Letošní jarní tábor se konal v Karalupech nad Vltavou, kde jsme byli ubytovaní ve skautském středisku BÁRA.

Na tábor jsme vyrazili v neděli ráno v sestavě: Rampa, Adam, Jakub, Prtyš, Kapka, Vojta, Lopík, Áron, Zdeňa, Pytlík, Vítek (oba Vlčata) a Karča (Skorci). Vlak, kterým jsme cestovali, dorazil do Prahy snad už za čtyři hodiny. Tam nás ale čekal přesun z Hlavního nádraží na nádraží Masarykovo, což jsme nakonec úspěšně zvládli a za půlhodinku jsme dorazili do Kralup. Tam jsm chvíli hledali skautské středisko, které jsme přešli, ale naštěstí nám místní skauti telefonovali, že se máme vrátit asi půl kilometru zpět, a tak jsme se mohli v klidu ubytovat. První asi hodinku jsme věnovali ubytování, řádění na madračkách a příprvě večeře. Večer jsme ještě vyrazili na nedaleké hřiště hrát hry. No, ehm… To, že jse tam lezli přes plot, raději ani nebudu povídat. Týž den, ještě nejmladší z nás prošli kratičkou stezku odvahy.

Druhý den se naším cílem stala Praha, kde jsme navštívili Národní muzeum. Vzhledem k tomu, že bylo první pondělí v měsíci, měli jsme vstup zdarma. Potom jsme navštívili Václavské a Staroměstské náměstí a měli jsme čas akorát tak na návrat zpět do Kralup. Po celý den jsme hráli hru na mafiány. Hra se hraje podobně jako Městečko Palermo s tím rozdílem, že mafiáni vraždili kolíčkama na prádlo, které měli za úkol nenápadně připnout na své oběti.

Další den jsme sice měli v plánu zůstat v Kralupech, jenže venku bylo tak nádherné počasí, že jsme sedli na vlak a vyrazili na výlet na bájnou horu Říp. Cestou jsme okolí Řípu po družinkách mapovali. Nahoře jsme si prohlédli starou rotundu, posvačili a zahráli několik her. Potom jsme vlakem popojeli k zámku ve Veltrusech, odkud jsme potom pěšky dorazili zpět do Kralup. Cestou jsme opět hráli hru na mafiány, kvůli níž jsme zpět na středisko dorazili až za tmy. Mafiáni totiž místy měli opravdu mafiánský styl připínání kolíčků, a tak z toho místy byly docela slušné bitky.

Večer jsme potom hráli různé scénky hlavně na různé akční témata. Před spaním ještě Rampa vyprávěl různé veselé historky z oddílové historie.

Ve středu jsme znovu vyrazili do Prahy. Ta, nám ale dnes ukázala spíše tu škaredější tvář, protože byla docela slušná zima, místy pršelo a na Václaváku nás dokonce překvapila docela hustá sněhová chumelenice. Přesto jsme si ale prohlédli Karlův most, Pražský hrad, Chrám Svatého Víta a podívali jsme se do do Staroměstské brány. Na nádraží jsme potom jeli metrem, což nás dnes asi bavilo nejvíc.

Na večeři jsme měli pečené kuře a večer jsme si potom prohlíželi starší oddílové filmy.

Poslední den jsme si hned po snídani sbalili věci a šli jsme se podívat na vyhlídku, která se nalézá na skalnatém kopci v Kralupech. Na samotném vrcholu jsme dokonce objevili betonový bunkr, který se nám opravdu hodně líbil. Jenže hned po obědě jsme museli jít na vlak.

Tento tábor byl opravdu parádní a doufám, že se nám ho příští rok ještě podaří zopakovat.

Poslední den jarního tábora jsme byli na kopci nad Kralupama, kterému jsme říkali Vyhlídka. Ve skutečnosti se však vrch jmenuje Hostibejk. Kdo chce vědět, jak se to má doopravdy s názvem kopce a bunkrem, který tm stojí, nechť čte následující řádky:

 

Název vrchu Hostibejk se objevuje v archivu křížovnického řádu již v roce 1670. Název Hostibejk se skládá ze dvou substantiv: Hosť a bejk. Hosť je staroslovanské vlastní jméno v přivlastňovacím pádu a bejk je lidově řečeno býk, tedy Hosťův býk. V době slovanského osídlení zde zřejmě nějaký host choval chovného býka
Na území Hostibejku se nachází skalní útvar, kde se vzácně propojují 3 vrstvy geologických útvarů. Základ Hostibejku tvoří starohory (Proterozoikum), které vznikly dle archeologů před 2600 mil. let. Na tento útvar navazují prvohory (Paleozoikum), které tvoří podstatnou část Hostibejku a skládají se ze svrchního karbonu, který vznikl před 345 mil. lety. Svrchnokřídová vrstva druhohor (Mezozoikum) vznikla postupem moře na pevninu, takže lze zde pouhým okem pozorovat zbytky mořské fauny, protože Hostibejk byl před 136 mil. let pod hladinou moře.
Až do roku 1902 byl Hostibejk holou skálou, ale díky Okrašlovacímu spolku vedenému Antonínem Borutou (dědeček básníka Jaroslava Seiferta) byl postupně zalesňován s úmyslem z něj vytvořit lesopark, který byl za první republiky častým cílem vycházek a slavila se zde různá výročí. Na Hostibejk vedou staré schody tzv. Jarníkovy, nazvané po předsedovi Okrašlovacího spolku.
Kralupský architekt Antonín Karban vystavil vlastním nákladem krásný vyhlídkový altánek, ke kterému vedla tzv. Svojsíkova cesta, nazvaná po zakladateli skautingu. Podél cesty byly umístěny lavičky a u křídových výchozů bývaly zastřešené kiosky, kde se bylo možné v neděli občerstvit.
Betonový bunkr na nejvyšším místě Hostibejku připomíná válečné události. Byl postaven před druhou světovou válkou v roce 1938 jako tzv. protiletecká hláska, která měla sloužit k ochraně rafinerie. Po německé okupaci v roce 1939 bylo na vrcholu Hostibejku postaveno dělostřelecké postavení s protiletadlovými děly a kulometnými hnízdy. V roce 1941, když se situace na východní frontě začala zhoršovat, odvezli vojenskou techniku z Hostibejku na frontu. Při leteckém bombardování 22. března 1945, kdy 125 amerických letadel typu Liberátor napadlo Kralupy a shodilo na ně přes tisíc pětsetiliberních bomb, byly Kralupy bez letecké ochrany.
Na horní plošině kopce postavili Němci dva maskované zděné bunkry, které sloužily pro uskladnění munice. Jejich zbytky se zachovaly dodnes. Ke konci války 7. května 1945 se opuštěný bunkr stal osudným šesti mladíkům, kteří vystřelili po ustupující německé koloně a ta palbu opětovala. Motocyklová spojka s kulometem vyjela na vrchol Hostibejku a zde v bunkru ukryté mladíky postřílela...


Obrazek


 

 

 

 


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář